CZ UAE RUS EN

Klinická logopedie pro děti


Sanatoria Klimkovice nabízí odbornou logopedickou péči dětským klientům v rámci léčebných pobytů i možnost využití ambulantních služeb.

 

Logopedická péče v našem zařízení je poskytována klinickým logopedem, případně pod odborným dohledem klinického logopeda a je zaměřena na diagnostiku, poradenství a terapii narušené komunikační schopnosti u dětí.

 

Logopedická péče je zaměřena převážně na:  

 

Dětským klientům je určena komplexní logopedická péče, která zohledňuje stupeň postižení dítěte a závažnost logopedického problému.

 

Formy logopedické péče:

 

 

Logopedické výkony, obsahová náplň logopedických výkonů, ceník logopedických výkonů.

 

 

Opožděný vývoj řeči


Opoždění ve vývoji řeči může vznikat z různých příčin.

 

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI PROSTÝ

Prostý opožděný vývoj řeči je zpravidla ovlivněn genetickými faktory. Dítě má velmi dobré rozumění řeči a rozvinutou motoriku a hru. Ve spolupráci s klinickým logopedem je rodina instruována o vhodném výchovném a řečovém vedení dítěte. Prognóza je velmi dobrá.

 

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI NA PODKLADĚ SLUCHOVÉ VADY

Vývoj řeči u dětí, které se se sluchovou vadou již narodí nebo ji získají v raném věku bývá vždy ovlivněn nebo zcela omezen.  V rámci raného screeningu sluchových vad bývá existence sluchové vady diagnostikována již v prvním půlroce života. Rodiče těchto dětí by měli vyhledat péči klinického logopeda poté, co je jim přítomnost této diagnózy oznámena, nebo při každém podezření, kdy dítě nereaguje adekvátně na zvukové a řečové podněty.

 

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI NA PODKLADĚ NEDOSTAČUJÍCÍCH ROZUMOVÝCH SCHOPNOSTÍ

U dětí s nižším intelektem a celkovým opožděním vývoje se hra a řeč rozvíjí zpravidla výrazně pomaleji. Dítě má malou slovní zásobu, tvoří věty agramaticky, má často i vady výslovnosti. Logopedická péče u těchto dětí je obvykle dlouhodobá.

 

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI NA PODKLADĚ PORUCH CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY - VÝVOJOVÉ DYSARTRIE

Tato porucha je jedním z příznaků dětské mozkové obrny. Projevuje se zpravidla výrazným narušením pohybu mluvidel, kdy dítě nedokáže nastavit mluvidla tak, aby určitou hlásku správně realizovalo. Tyto děti mívají často potíže s polykáním a nadměrným sliněním. Péče o rozvoj řeči dítěte s vývojovou dysartrií patří výhradně do kompetence klinického logopeda.

 

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI NA PODKLADĚ PORUCHY MOTORICKÉHO PLÁNOVÁNÍ POHYBU

Děti s vývojovou verbální dyspraxií bývají v kojeneckém věku tiché, netvoří množství variabilních zvuků v době, kdy děti, které se vyvíjejí typicky již žvatlají. Péče o rozvoj řeči dítěte s vývojovou dyspraxií  musí být včasná a velmi intenzivní. Obvykle bývá dlouhodobá. Patří výhradně do kompetence klinického logopeda.

 

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR

Patlavost (dyslálie)


DYSLÁLIE – VÝVOJOVÁ PORUCHA ARTIKULACE

Odchylky ve vývoji artikulace jsou častým problémem nejen u dětí v předškolním a mladším školním věku, ale i u dospělé populace. Na počátku školní docházky má okolo 40 % dětí odchylky artikulace, charakterizované jako dyslalie.

V naší zemi přetrvává užívání tradičního pojmu dyslálie (patlavost) – nesprávná výslovnost určité hlásky (hlásek). V současnosti se však do popředí dostává, v souladu se zahraniční literaturou, rozdělení vývojových poruch řeči na artikulační a fonologické poruchy, dle dominující odchylky. Ty naznačují podstatu narušení i směr terapie.

Vývoj artikulace má svoji fyziologickou posloupnost a postupuje od nejjednoduššího ke složitému.

S dozráváním jednotlivých struktur CNS se schopnost artikulace v předškolním věku postupně zdokonaluje a upravuje. Proces vývoje artikulace je zároveň i procesem vývoje fonologického rozlišování zvuků hlásek a oba procesy postupují ve vývoji řeči společně.

V případě, že se odchylky ve výslovnosti přehouply přes věkovou hranici a nebyly zvládnuty, je vhodné zpozornět. Může se jednat buď o samostatnou poruchu artikulace, nebo může být porucha také součástí klinického obrazu jiné hlubší řečové poruchy (vývojové dysfázie, vývojové dysartrie). Diferenciální diagnostiku může provádět pouze kvalifikovaný klinický logoped.

 

PŘÍČINY

Příčiny vzniku úzce souvisí s psychomotorickým vývojem dítěte, percepčními poruchami, poruchami vývoje a zráním nervové soustavy. Poměr zastoupení chlapců a dívek je 60:40.

 

DŮSLEDKY

Nesprávná řečová tvorba hlásek se neodráží jen v samotné mluvě, ale může se projevit i při plnění povinné školní docházky. Děti mohou kvůli nesprávnému fonematickému rozlišování zaměňovat dané hlásky i při psaném projevu. Občas dochází i k pocitům méněcennosti, agresi či vyhýbavému chování, kdy se dítě snaží vyhnout komunikaci.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Terapie by měla být navržena individuálně tak, aby respektovala specifika řeči dítěte v daném období vývoje. Klinický logoped stanoví diagnózu a prognózu na základě vyšetření a pokud to klinický stav vyžaduje, odešle osobu k dalším ambulantním specialistům (stomatolog, ortodont, foniatr, ORL lékař, neurolog, klinický psycholog atd.)

 

Etapy procesu úpravy artikulace jsou:

Vyvodit intaktní hlásku.

Podpořit sluchové vnímání rozdílu mezi novou, správně tvořenou hláskou a chybnou.

Zapojit hlásku do cvičení: od nejjednodušších úkolů – samostatné hlásky, slabiky, slova s danou hláskou na začátku / na konci / uprostřed, až po větné konstrukce.

Cílem je autoregulace mluvního projevu – tj. být schopen sluchem rozlišit odchylku vlastní artikulace hlásky a opravit ji.

Od počátku vyvozování artikulačního vzoru hlásky se doporučuje cvičit doma 10–15 minut několikrát denně. Klíčová je v tomto procesu především motivace a také vytrvalost.

 

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR

Vývojová dysfázie


VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE / VÝVOJOVÁ JAZYKOVÁ PORUCHA

Pojem vývojová dysfázie se používá pro typ narušeného vývoje řeči, který není projevem jiné diagnózy (např. poruchy intelektu, poruchy autistického spektra, dětské mozkové obrny apod.).

Projevuje se u dětí, u kterých vývoj řeči (mluvené, znakové) probíhá nerovnoměrně vzhledem k chronologickému věku a úrovni intelektu. Tyto děti mají pro vývoj řeči přiměřené podmínky, pozorované problémy s řečí a jazykem nelze přičíst regionálním, sociálním nebo kulturním / etnickým jazykovým odchylkám a nejsou plně vysvětlitelné anatomickými nebo neurologickými abnormalitami.

Jedná se o neurovývojovou poruchu, která se začíná projevovat již v raném věku. Je charakterizována přetrvávajícími obtížemi v osvojování si jazykových schopností a užívání jazyka, v důsledku deficitů v produkci anebo porozumění řeči. Tyto obtíže způsobují významná omezení ve schopnosti jedince komunikovat, jsou překážkou v učení se i při vytváření sociálních a později profesních vztahů.

Velmi častý je společný výskyt s dalšími neurovývojovými poruchami, kterými jsou například ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), vývojová dyspraxie nebo ve školním věku, specifické vývojové poruchy učení (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie).

Přestože se jedná o vývojovou poruchu, symptomy mohou v různé míře přetrvávat až do dospělosti.

 

PŘÍČINY

Předpokládaná příčina této poruchy je složitá a v mnoha jednotlivých případech není známa. Významnou roli hraje genetika. Identifikována byla mutace genu „KIAA0319“ na chromozomu 6, který má zřejmě klíčovou roli při vzniku vývojové dysfázie. Sekundárním rizikovým faktorem je zřejmě vliv prostředí (toxicita – chemické látky, alkohol, drogy, léky; těžká novorozenecká žloutenka; perinatální trauma atd.). Současně jsou jako příčina vývojové dysfázie zkoumány strukturální změny mozku.

 

PŘÍZNAKY

Klinický obraz je rozmanitý. Záleží na typu a stupni vývojové dysfázie a přidružení dalších neurovývojových poruch. Hlavní symptomy se nejčastěji vážou na těžkosti v mluvené řeči:

problémy při tvorbě vět a v gramatické stavbě řeči. Věty jsou krátké, koncovky, spojky a předložky jsou používány nesprávně nebo jsou vynechávány. U sloves jsou vypouštěny předpony či přípony, nejsou používána zvratná zájmena (se, si), vynechávány mohou být také přídavná jména nebo je slovo použito v nesprávném významu. Slovní zásoba je nižší. Narušeno je vnímání a zpracování řeči. Z pohledu výslovnosti bývá horší srozumitelnost řeči, dochází ke komolení a zkracování delších slov. Opakování je často nepřesné;

deficity ve sluchovém zpracování se projeví v problematickém rozlišování podobně znějících slov (pije-bije, pila-vila, víla-vila apod.). Z pohledu sluchové percepce dochází k horšímu vnímání, rozlišování i zapamatování zvuků, rytmu či melodie. Typicky je oslabena krátkodobá sluchová paměť;

Lehčí deficity v porozumění mohou děti maskovat dobrými intelektovými schopnostmi. Náročné je však chápání symbolů (barev, tvarů, písmen) a abstraktních pojmů (těch, na které si nelze sáhnout);

všechny uvedené příznaky se promítnou v pragmatické rovině komunikace, kdy má dítě použít řeč ke komunikaci s okolím. Děti s vývojovou dysfázií mohou obtížně navazovat sociální kontakt, jsou pasivní komunikační partneři, nevyhledávají společenské hry apod. Mohou být i agresivní, plačtivé, z důvodu neschopnosti se dorozumět;

z pohledu motoriky se příznaky projeví v celkové koordinaci, v hrubé i jemné motorice, v grafomotorice či vizuoprostorové koordinaci;

obtíže v exekutivních funkcích se projeví zejména v oslabení pracovní paměti a kognitivní flexibility (schopnosti rychle přepínat mezi podněty).

Ve školním věku se klinický obraz vývojové dysfázie mění, ubývá těžkostí v mluvené řeči. Jazykový deficit však nemizí, je spíše hlubšího charakteru a projeví se těžkostmi v učení, v řešení slovních úloh, pochopení čteného textu, celkově v práci s textem či ve slohových cvičeních. Stanovena bývá diagnóza specifická vývojová porucha učení (dyslexie, dysortografie či dysgrafie).

V adolescenci a dospělosti se může projevovat komunikační nejistota, přetrvávají obtíže s pracovní pamětí a kognitivní flexibilitou. Snížená schopnost komunikace se může projevovat také emoční labilitou, nepřiměřeným chováním, agresivitou aj.

 

DŮSLEDKY

Vývojová dysfázie vzniká v raném věku a její symptomy přetrvávají v různé míře až do dospělosti a negativně ovlivňují kvalitu života a sociální status. Důsledky vývojové dysfázie zasahují do schopnosti funkčně komunikovat s ostatními, a tím se zapojit do sociálního života, což se může negativně projevit v emočním prožívání. Od kvality jazykových schopností se do značné míry odvíjí další směřování dítěte ve vzdělávání a později ve volbě profese.

Vývojová dysfázie svou symptomatologií ovlivňuje učení a tím i vzdělávání dítěte. Z tohoto důvodu je nutná úzká spolupráce se školou a školským poradenským zařízením pro stanovení individuálního vzdělávacího plánu a podpůrných opatření.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Ideální je komplexní týmová péče se zapojením mnoha odborníků, jak z rezortu zdravotnictví (zejména klinického logopeda a klinického psychologa), tak z rezortu školství (škola, školské poradenské zařízení atd.). Rodič musí být aktivním účastníkem terapeutického procesu. Logopedická terapie vývojové dysfázie je proces, který vyžaduje spoustu času a intenzivní přístup. Učení by mělo probíhat v zóně nejbližšího vývoje, čili krok před spontánním vývojem. Terapie by měla probíhat v přirozeném kontextu hry a při běžných aktivitách, důraz je kladen na to, aby dítě aktivně komunikovalo a komunikace byla smysluplná. V raném věku jsou zavedeny efektivní komunikační strategie, které dítěti ulehčují učit se řeč. V předškolním věku lze pracovat více direktivně a systematičtěji. Obsah terapie je nutné zaměřit na všechny oblasti, ve kterých se mohou objevit deficity. Ve školním věku je terapie zaměřená na specifické vývojové poruchy učení.

 

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR

Dysartrie u dětí


Pro vývojovou dysartrii je typické narušení motorické realizace řeči   ve všech jejích složkách (respirace, fonace, rezonance, artikulace, prozódie).

Vývojovou dysartrii mívají děti, jež mají abnormální svalový tonus (zvýšený či snížený). Nejčastěji jsou to děti s dětskou mozkovou obrnou, děti s různými syndromovými vadami (např. děti s Downovým syndromem) či děti s progresivním neuromuskulárním onemocněním.

V případě dětské mozkové obrny, jež patří mezi nejčetnější neurovývojová onemocnění se z logopedických diagnóz nejčastěji setkáváme s vývojovou dysartrií či anartrií  (neschopností  produkovat mluvenou řeč, vydávat hlas), a také dysfagií (poruchou polykání). Děti s mozkovou obrnou mívají také opožděný nebo omezený vývoj řeči.

 

PŘÍČINY

Vývojová dysartrie nejčastěji vzniká na základě organického poškození CNS před porodem, v jeho průběhu či po něm, v průběhu raného dětství, ale může vzniknout také po úrazu mozku, vlivem infekce či nádoru v oblasti hlavy.

 

PŘÍZNAKY

Variabilita projevů je velmi široká a je spojována s tíží narušení motorických pohybových vzorů. Pozorujeme narušení sensitivity úst, slabost orofaciálního svalstva, narušení koordinace pohybů a také salivaci. Narušeno je také dýchání a tvorba hlasu a jeho rezonanční a prozodické vlastnosti. Mnohdy se společně s vývojovou dysartrií setkáváme také s narušením motorického plánování pohybu.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Cílem klinicko-logopedické péče je umožnit a usnadnit dětem a mladistvým s tělesným či kombinovaným postiženým v co nevyšší možné míře funkční komunikaci, a tím podpořit proces vzdělávání a současně také začlenění těchto dětí do kolektivu vrstevníků a společnosti vůbec, což v některých případech zahrnuje využití metod a technik alternativní či augmentativní komunikace. Dalším neméně důležitým cílem je péče o bezpečnost, kvalitu a efektivitu příjmu potravy.

Klíčovým bodem pro efektivitu logopedické péče u dětí s dětskou mozkovou obrnou je velmi raný začátek terapie. Pokud je dítě v prvním roce života vedeno pod diagnózou centrální tonusové či koordinační poruchy, měla by být dětským neurologem indikována klinicko-logopedická péče a doporučeny služby rané péče. Pro tyto děti je zcela zásadní, aby absolvovaly velmi intenzivní terapii pod vedením zkušeného klinického logopeda. Nejintenzivněji by měla tato terapie probíhat především v průběhu celého prvního roku života a poté i nadále s frekvencí návštěv přinejmenším 1x za měsíc.

Po vstupním vyšetření by měl klinický logoped vytvořit dlouhodobý a krátkodobý terapeutický plán. U klientů s těžší formou dětské mozkové obrny je nutný intenzivní každodenní domácí trénink. V ideálním případě 4 -10x denně, v rozsahu několika minut.

 

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR

Dysfagie - poruchy polykání u dětí


Termínem dysfagie u dětí označujeme obtíže s polykáním v jakékoliv fázi polykacího aktu, tj. od obtíží se zpracováním a posunem sousta potravin/tekutin z úst až po vstup potravy do žaludku a střev. Narušení bezpečnosti polykání u dětí v takto úzkém slova smyslu není příliš časté, mnohem častěji se setkáme s poruchami příjmu potravy zahrnujícími obtíže/odmítání vložení potravy do úst, obtíže/odmítání zpracovat stravu v ústech a odmítání potravu polknout.

Poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, která je dle mezinárodní klasifikace nemocí definována: Poruchy příjmu potravy mají různé projevy obvykle specifické pro kojenecký věk a časné dětství. Obyčejně se k nim počítá odmítání stravy nebo nadměrná vybíravost v jídle za předpokladu dostatečné dodávky potravy kompetentní osobou pečující o dítě a za nepřítomnosti organického onemocnění.

Nejčastěji tyto obtíže pozorujeme u dětí s dětskou mozkovou obrnou, mentálním postižením či  poruchou autistického spektra, u dětí narozených předčasně, dětí s vrozenými vývojovými vadami, anomáliemi  a  syndromy, závažným onemocněním srdce a plic.

 

PŘÍČINY

Mezi příčiny tohoto stavu lze řadit:

orálně-motorické obtíže,

obtíže na senzorickém podkladě,

zdravotní obtíže,

obtíže pramenící ze strukturálních deficitů.

 

PROJEVY

Obtíže při příjmu potravy se mohou objevit již v prvním půlroce života, kdy děti sají. Sání může být dysorganizované nebo dysfunkční. Dysorganizované sání pozorujeme často u dětí celkově dráždivějších, které později bývají nezřídka označovány jako hyperaktivní.  Sání dysfunkční pozorujeme často u dětí s  centrální koordinační či tonusovou poruchou, strukturálními, syndromovými a metabolickými vadami. V obou těchto případech mnohdy dochází k situaci, kdy dítě omezuje objem potravy, které je ochotno přijmout, odmítá přijímat potravu v bdělém stavu a začíná být krmeno pouze v polospánku či spánku.

Indikací k vyšetření u klinického logopeda v prvním půlroce života je:

přítomnost syndromové vady (např. Downův syndrom),

přítomnost strukturální vady (např. rozštěp patra),

přítomnost centrální tonusové a koordinační poruchy s předpokladem, že dítě se bude nadále vyvíjet směrem k diagnóze dětské mozkové obrny,

diagnóza cystické periventrikulární leukomalacie či intraventrikulární hemoragie, hypoxicko -ischemické encefalopatie,

krmení ve spánku.

V druhém půlroce života děti již obvykle přijímají pevnou stravu. V šesti měsících věku obvykle přijímají hladkou kaši, v osmi měsících věku kaši s kousky a v roce věku jsou již schopné přijímat pevnou stravu pokrájenou na malé kousky.  V osmi měsících věku děti dokážou sát tekutiny kromě savičky a hrníčku s pítkem také ze slámky.

Děti, které jsou zvýšeně vnímavé k chutím mohou mít obtíže přijímat potravu konzistence hladké kaše, děti s přecitlivělostí na dotek v ústech odmítají konzistenci kaše s kousky a děti s motorickými obtížemi mívají obtíže zpracovat měkkou pevnou stravu pomocí žvýkání.

Ať již obtíže při příjmu pevné stravy vznikají na základě příčin motorických či senzorických, při jídle pozorujeme obvykle podobné spektrum averzivních reakcí - dítě pevně svírá rty, otáčí hlavu od pokrmu, nevěnuje příjmu potravy pozornost, nadavuje se či dáví, je možno ho krmit mnohdy jen tehdy, pokud sleduje tablet nebo reklamy v televizi a celkově se doba příjmu potravy neúměrně prodlužuje. Čím déle tento stav trvá, tím obtížněji lze rozpoznat původní příčinu obtíží.

Indikací k vyšetření u klinického logopeda po prvním půlroce života je:

objem pevné stravy, které dítě přijímá se nezvyšuje a zůstává velmi malý, děti preferují především příjem mateřského mléka či mléčné formule,

příjem potravy je velmi zdlouhavý a dítě vykazuje velmi často averzivní reakce,

dítě i dva měsíce po zavedení kašovité stravy stále plazí jazyk až za úroveň rtů,

dítě nedokáže/odmítá zpracovat pevnou stravu žvýkáním,

dítě omezuje příjem tekutin.

 

DŮSLEDKY

Důsledky poruch polykání u dětí mohou být velmi vážné, může jít o nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydrataci,  záněty průdušek a plic, sepsi a v závažných případech nutnost přijímat potravu neorální cestou.

Důsledkem dysfagie může být podvýživa a dehydratace, aspirační pneumonie, narušení celkového zdraví, chronické plicní onemocnění, dušení a dokonce smrt. Chorobnost související s dysfagií je velkým problémem. Dysfagie může zvýšit zátěž pečovatele a může vyžadovat významné změny životního stylu pro pacienta a jeho rodinu.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Terapie u klinického logopeda, který se specializuje na terapeutické vedení příjmu potravy, by měla být zahájena kdykoliv v průběhu prvních tří let života, a to i pokud pozorujeme byť jen lehké náznaky obtíží, které referuje pečující osoba. Problémy při příjmu potravy bývají kumulativní. Čím déle tyto obtíže nejsou řešeny tím obtížněji je lze terapeuticky ovlivnit a šance na úspěch se přímosměrně snižuje.

Léčení a rehabilitace je vždy záležitostí týmové spolupráci více odborníků (pediatr, neurolog,  gastroenterolog, radiolog, nutriční specialista, fyzioterapeut a ergoterapeut, zubní lékař a ortodontista aj.). Koordinátorem tohoto týmu by měl být zkušený klinický logoped, který na základě všech získaných odborných vyšetření zahájí terapii a rehabilitaci poruchy polykání.

 

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR