Termínem dysfagie u dětí označujeme obtíže s polykáním v jakékoliv fázi polykacího aktu, tj. od obtíží se zpracováním a posunem sousta potravin/tekutin z úst až po vstup potravy do žaludku a střev. Narušení bezpečnosti polykání u dětí v takto úzkém slova smyslu není příliš časté, mnohem častěji se setkáme s poruchami příjmu potravy zahrnujícími obtíže/odmítání vložení potravy do úst, obtíže/odmítání zpracovat stravu v ústech a odmítání potravu polknout.
Poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, která je dle mezinárodní klasifikace nemocí definována: Poruchy příjmu potravy mají různé projevy obvykle specifické pro kojenecký věk a časné dětství. Obyčejně se k nim počítá odmítání stravy nebo nadměrná vybíravost v jídle za předpokladu dostatečné dodávky potravy kompetentní osobou pečující o dítě a za nepřítomnosti organického onemocnění.
Nejčastěji tyto obtíže pozorujeme u dětí s dětskou mozkovou obrnou, mentálním postižením či poruchou autistického spektra, u dětí narozených předčasně, dětí s vrozenými vývojovými vadami, anomáliemi a syndromy, závažným onemocněním srdce a plic.
PŘÍČINY
Mezi příčiny tohoto stavu lze řadit:
orálně-motorické obtíže,
obtíže na senzorickém podkladě,
zdravotní obtíže,
obtíže pramenící ze strukturálních deficitů.
PROJEVY
Obtíže při příjmu potravy se mohou objevit již v prvním půlroce života, kdy děti sají. Sání může být dysorganizované nebo dysfunkční. Dysorganizované sání pozorujeme často u dětí celkově dráždivějších, které později bývají nezřídka označovány jako hyperaktivní. Sání dysfunkční pozorujeme často u dětí s centrální koordinační či tonusovou poruchou, strukturálními, syndromovými a metabolickými vadami. V obou těchto případech mnohdy dochází k situaci, kdy dítě omezuje objem potravy, které je ochotno přijmout, odmítá přijímat potravu v bdělém stavu a začíná být krmeno pouze v polospánku či spánku.
Indikací k vyšetření u klinického logopeda v prvním půlroce života je:
přítomnost syndromové vady (např. Downův syndrom),
přítomnost strukturální vady (např. rozštěp patra),
přítomnost centrální tonusové a koordinační poruchy s předpokladem, že dítě se bude nadále vyvíjet směrem k diagnóze dětské mozkové obrny,
diagnóza cystické periventrikulární leukomalacie či intraventrikulární hemoragie, hypoxicko -ischemické encefalopatie,
krmení ve spánku.
V druhém půlroce života děti již obvykle přijímají pevnou stravu. V šesti měsících věku obvykle přijímají hladkou kaši, v osmi měsících věku kaši s kousky a v roce věku jsou již schopné přijímat pevnou stravu pokrájenou na malé kousky. V osmi měsících věku děti dokážou sát tekutiny kromě savičky a hrníčku s pítkem také ze slámky.
Děti, které jsou zvýšeně vnímavé k chutím mohou mít obtíže přijímat potravu konzistence hladké kaše, děti s přecitlivělostí na dotek v ústech odmítají konzistenci kaše s kousky a děti s motorickými obtížemi mívají obtíže zpracovat měkkou pevnou stravu pomocí žvýkání.
Ať již obtíže při příjmu pevné stravy vznikají na základě příčin motorických či senzorických, při jídle pozorujeme obvykle podobné spektrum averzivních reakcí - dítě pevně svírá rty, otáčí hlavu od pokrmu, nevěnuje příjmu potravy pozornost, nadavuje se či dáví, je možno ho krmit mnohdy jen tehdy, pokud sleduje tablet nebo reklamy v televizi a celkově se doba příjmu potravy neúměrně prodlužuje. Čím déle tento stav trvá, tím obtížněji lze rozpoznat původní příčinu obtíží.
Indikací k vyšetření u klinického logopeda po prvním půlroce života je:
objem pevné stravy, které dítě přijímá se nezvyšuje a zůstává velmi malý, děti preferují především příjem mateřského mléka či mléčné formule,
příjem potravy je velmi zdlouhavý a dítě vykazuje velmi často averzivní reakce,
dítě i dva měsíce po zavedení kašovité stravy stále plazí jazyk až za úroveň rtů,
dítě nedokáže/odmítá zpracovat pevnou stravu žvýkáním,
dítě omezuje příjem tekutin.
DŮSLEDKY
Důsledky poruch polykání u dětí mohou být velmi vážné, může jít o nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydrataci, záněty průdušek a plic, sepsi a v závažných případech nutnost přijímat potravu neorální cestou.
Důsledkem dysfagie může být podvýživa a dehydratace, aspirační pneumonie, narušení celkového zdraví, chronické plicní onemocnění, dušení a dokonce smrt. Chorobnost související s dysfagií je velkým problémem. Dysfagie může zvýšit zátěž pečovatele a může vyžadovat významné změny životního stylu pro pacienta a jeho rodinu.
LÉČBA A REHABILITACE
Terapie u klinického logopeda, který se specializuje na terapeutické vedení příjmu potravy, by měla být zahájena kdykoliv v průběhu prvních tří let života, a to i pokud pozorujeme byť jen lehké náznaky obtíží, které referuje pečující osoba. Problémy při příjmu potravy bývají kumulativní. Čím déle tyto obtíže nejsou řešeny tím obtížněji je lze terapeuticky ovlivnit a šance na úspěch se přímosměrně snižuje.
Léčení a rehabilitace je vždy záležitostí týmové spolupráci více odborníků (pediatr, neurolog, gastroenterolog, radiolog, nutriční specialista, fyzioterapeut a ergoterapeut, zubní lékař a ortodontista aj.). Koordinátorem tohoto týmu by měl být zkušený klinický logoped, který na základě všech získaných odborných vyšetření zahájí terapii a rehabilitaci poruchy polykání.
Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR
