Patlavost (dyslálie)

DYSLÁLIE – VÝVOJOVÁ PORUCHA ARTIKULACE

Odchylky ve vývoji artikulace jsou častým problémem nejen u dětí v předškolním a mladším školním věku, ale i u dospělé populace. Na počátku školní docházky má okolo 40 % dětí odchylky artikulace, charakterizované jako dyslalie.

V naší zemi přetrvává užívání tradičního pojmu dyslálie (patlavost) – nesprávná výslovnost určité hlásky (hlásek). V současnosti se však do popředí dostává, v souladu se zahraniční literaturou, rozdělení vývojových poruch řeči na artikulační a fonologické poruchy, dle dominující odchylky. Ty naznačují podstatu narušení i směr terapie.

Vývoj artikulace má svoji fyziologickou posloupnost a postupuje od nejjednoduššího ke složitému.

S dozráváním jednotlivých struktur CNS se schopnost artikulace v předškolním věku postupně zdokonaluje a upravuje. Proces vývoje artikulace je zároveň i procesem vývoje fonologického rozlišování zvuků hlásek a oba procesy postupují ve vývoji řeči společně.

V případě, že se odchylky ve výslovnosti přehouply přes věkovou hranici a nebyly zvládnuty, je vhodné zpozornět. Může se jednat buď o samostatnou poruchu artikulace, nebo může být porucha také součástí klinického obrazu jiné hlubší řečové poruchy (vývojové dysfázie, vývojové dysartrie). Diferenciální diagnostiku může provádět pouze kvalifikovaný klinický logoped.

PŘÍČINY

Příčiny vzniku úzce souvisí s psychomotorickým vývojem dítěte, percepčními poruchami, poruchami vývoje a zráním nervové soustavy. Poměr zastoupení chlapců a dívek je 60:40.

DŮSLEDKY

Nesprávná řečová tvorba hlásek se neodráží jen v samotné mluvě, ale může se projevit i při plnění povinné školní docházky. Děti mohou kvůli nesprávnému fonematickému rozlišování zaměňovat dané hlásky i při psaném projevu. Občas dochází i k pocitům méněcennosti, agresi či vyhýbavému chování, kdy se dítě snaží vyhnout komunikaci.

LÉČBA A REHABILITACE

Terapie by měla být navržena individuálně tak, aby respektovala specifika řeči dítěte v daném období vývoje. Klinický logoped stanoví diagnózu a prognózu na základě vyšetření a pokud to klinický stav vyžaduje, odešle osobu k dalším ambulantním specialistům (stomatolog, ortodont, foniatr, ORL lékař, neurolog, klinický psycholog atd.)

Etapy procesu úpravy artikulace jsou:

Vyvodit intaktní hlásku.

Podpořit sluchové vnímání rozdílu mezi novou, správně tvořenou hláskou a chybnou.

Zapojit hlásku do cvičení: od nejjednodušších úkolů – samostatné hlásky, slabiky, slova s danou hláskou na začátku / na konci / uprostřed, až po větné konstrukce.

Cílem je autoregulace mluvního projevu – tj. být schopen sluchem rozlišit odchylku vlastní artikulace hlásky a opravit ji.

Od počátku vyvozování artikulačního vzoru hlásky se doporučuje cvičit doma 10–15 minut několikrát denně. Klíčová je v tomto procesu především motivace a také vytrvalost.

Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR