Pro vývojovou dysartrii je typické narušení motorické realizace řeči ve všech jejích složkách (respirace, fonace, rezonance, artikulace, prozódie).
Vývojovou dysartrii mívají děti, jež mají abnormální svalový tonus (zvýšený či snížený). Nejčastěji jsou to děti s dětskou mozkovou obrnou, děti s různými syndromovými vadami (např. děti s Downovým syndromem) či děti s progresivním neuromuskulárním onemocněním.
V případě dětské mozkové obrny, jež patří mezi nejčetnější neurovývojová onemocnění se z logopedických diagnóz nejčastěji setkáváme s vývojovou dysartrií či anartrií (neschopností produkovat mluvenou řeč, vydávat hlas), a také dysfagií (poruchou polykání). Děti s mozkovou obrnou mívají také opožděný nebo omezený vývoj řeči.
PŘÍČINY
Vývojová dysartrie nejčastěji vzniká na základě organického poškození CNS před porodem, v jeho průběhu či po něm, v průběhu raného dětství, ale může vzniknout také po úrazu mozku, vlivem infekce či nádoru v oblasti hlavy.
PŘÍZNAKY
Variabilita projevů je velmi široká a je spojována s tíží narušení motorických pohybových vzorů. Pozorujeme narušení sensitivity úst, slabost orofaciálního svalstva, narušení koordinace pohybů a také salivaci. Narušeno je také dýchání a tvorba hlasu a jeho rezonanční a prozodické vlastnosti. Mnohdy se společně s vývojovou dysartrií setkáváme také s narušením motorického plánování pohybu.
LÉČBA A REHABILITACE
Cílem klinicko-logopedické péče je umožnit a usnadnit dětem a mladistvým s tělesným či kombinovaným postiženým v co nevyšší možné míře funkční komunikaci, a tím podpořit proces vzdělávání a současně také začlenění těchto dětí do kolektivu vrstevníků a společnosti vůbec, což v některých případech zahrnuje využití metod a technik alternativní či augmentativní komunikace. Dalším neméně důležitým cílem je péče o bezpečnost, kvalitu a efektivitu příjmu potravy.
Klíčovým bodem pro efektivitu logopedické péče u dětí s dětskou mozkovou obrnou je velmi raný začátek terapie. Pokud je dítě v prvním roce života vedeno pod diagnózou centrální tonusové či koordinační poruchy, měla by být dětským neurologem indikována klinicko-logopedická péče a doporučeny služby rané péče. Pro tyto děti je zcela zásadní, aby absolvovaly velmi intenzivní terapii pod vedením zkušeného klinického logopeda. Nejintenzivněji by měla tato terapie probíhat především v průběhu celého prvního roku života a poté i nadále s frekvencí návštěv přinejmenším 1x za měsíc.
Po vstupním vyšetření by měl klinický logoped vytvořit dlouhodobý a krátkodobý terapeutický plán. U klientů s těžší formou dětské mozkové obrny je nutný intenzivní každodenní domácí trénink. V ideálním případě 4 -10x denně, v rozsahu několika minut.
Zdroj: Asociace klinických logopedů ČR
