V létě šlapal pro zraněného kamaráda. Teď voják pojede 235 kilometrů do Klimkovic pro ženu na vozíku 14.10.2026

Voják Ondřej Sejbal (37) splnil slib, který dal svému kamarádovi Karlu Sankotovi (38). Po dvoudenní cyklojízdě dorazil v pondělí 12. října do Sanatorií Klimkovice, kde se Karel po těžkém poranění mozku znovu učí chodit a mluvit. Ondřejovy sportovní výzvy a další dobročinné aktivity už pomohly čtyřem lidem získat přes 183 tisíc korun na rehabilitaci. Na rukou přivezl 33 jmen dárců, kteří přispěli na další rehabilitační pobyt Johany Pascale Veličkové z Ostravy.

Karel na kamaráda netrpělivě čekal už půl hodiny před jeho příjezdem. Dokonce se kvůli němu oholil. Když Ondřej konečně dorazil, padli si do náruče. „Měl jsem slzy na krajíčku. Když jsem viděl rozzářeného Káju, ty pocity se nedají popsat,“ přiznal Ondřej Sejbal.

Pro Karlovu maminku Zuzanu znamená Ondřejova pomoc mnohem víc než peníze na rehabilitaci. „Kája díky tomu ví, že na něj nezapomněl celý svět. Z kamarádů, kterých měl dřív spoustu, mu zbylo jen pár. Ondra je pro něj spojkou do původního života, do světa, ve kterém se cítil dobře,“ vysvětlila Zuzana Sankotová.

Oba muži se poznali před čtrnácti lety při vojenské přípravě ve Vyškově. Tři měsíce spolu bydleli na pokoji, pak každý zamířil k jinému útvaru. Ondřej dál slouží v armádě, Karlův život však v roce 2018 změnilo brutální napadení. Po vážném poranění mozku strávil čtyři měsíce na jednotce intenzivní péče. Dnes zvládne kratší vzdálenosti pěšky, na delší používá vozík a stále má velké potíže s řečí. V Klimkovicích právě absolvuje třítýdenní intenzivní neurorehabilitaci doplněnou deseti hodinami individuální logopedie. Pobyt mu umožnily příspěvky lidí, které oslovily Ondřejovy dobročinné aktivity.

Ondřej za kamarádem vyrazil v neděli ze Starého Mateřova na Pardubicku. Během dvou dnů ujel 237 kilometrů, nastoupal 2 830 výškových metrů a v sedle strávil celkem jedenáct hodin. Po příjezdu se šel podívat také na Karlovu rehabilitaci. „Kája dře stejně jako kdysi. Viděl jsem toho silného Sanka, který se nevzdává. Je plný energie a optimismu. Dnes má ale úplně jiné cíle než tenkrát,“ popsal Ondřej Sejbal.

Do Klimkovic ale Ondřej tentokrát nejel pouze za kamarádem. Na rukou vezl 33 jmen lidí, kteří přispěli dvaačtyřicetileté Johaně Pascale Veličkové. Žena s dětskou mozkovou obrnou se díky intenzivní rehabilitaci v Klimkovicích po více než dvaceti letech na vozíku znovu postavila na nohy. Doma se dnes pohybuje převážně o berlích. Aby si získanou samostatnost udržela, potřebuje v rehabilitaci pokračovat. Ráda by také zlepšila hybnost pravé ruky. Od začátku Ondřejovy podpory přibylo na její transparentní účet 8 996 korun.

Johana na pondělní setkání rovněž přijela. S Ondřejem se do té doby osobně neznala. „Když už nemám vlastní rodinu, jsou pro mě rodinou všichni, kdo mi pomáhají. Moc to pro mě znamená,“ svěřila se žena, která maluje ústy, píše básně a vydala už dvě knihy. Vedle pokračování v rehabilitaci by chtěla vydávat další knihy a přednášet rodičům dětí s autismem.

Ondřejova pomoc začala letos v létě sportovními výzvami na podporu Karla. Postupně se k němu připojili další lidé a dobročinné akce pomohly také Danuši Hőferové, Alexandře Kolomijec a aktuálně Johaně Veličkové. Na Karlův účet přibylo 95 282 korun, pro Danuši se podařilo získat 46 833 korun a pro Alexandru 32 125 korun. Spolu s dosavadní podporou Johany jde o 183 236 korun pro čtyři lidi.

„Za poslední měsíce se podařilo strašně moc. Ani ve snu by mě nenapadlo, že dokážeme získat peníze na rehabilitaci pro tolik lidí. A člověku to dělá radost a žene ho to dál,“ dodal Ondřej Sejbal.

Alexandra už intenzivní rehabilitaci v Klimkovicích absolvovala, Karel právě cvičí a Danuše dnes nastupuje. Johana se na svůj další čtyřtýdenní pobyt teprve připravuje. Její sbírka prostřednictvím projektu Strom přání stále pokračuje.