Kognitivní funkce
Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly. Myšlenkové procesy dávají člověku možnost učení, zapamatování, přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí. U dětí s kombinovanými vadami probíhá kognitivní vývoj odlišně. Může být narušen v různém stupni a rozsahu, může se týkat jen některých nebo všech psychických funkcí. Tyto jednotlivé funkce jsou vzájemně propojeny a jedna bez druhé nemohou samostatně fungovat.
Rozlišujeme a stimulujeme tyto kognitivní funkce:
- Pozornost a soustředění = jsou vázány na stav bdělosti a na dostatečný přísun informací z okolního či vnitřního světa dítěte.
- Rychlost zpracování informací, rychlost myšlení, pohotovost.
- Prostorová orientace a vnímání = schopnost vizuálního vyhledávání, zrakově-motorická koordinace, souhra oko-ruka.
- Paměť = tempo osvojování nových poznatků, stálost jejich uchování, přesnost vybavení.
- Schopnost vyjadřování a porozumění.
- Exekutivní funkce, tj. schopnost posuzování, řešení problémů, plánování činností včetně časové posloupnosti, organizování, seberegulace = zahájení cílevědomé aktivity a zabránění neúčelné činnosti.
U dětí s kombinovaným postižením sledujeme kvalitu jejich vnímání, délku udržení pozornosti a její rozsah, schopnost rozdělené pozornosti, koordinaci oko-ruka, sledujeme paměť, celkovou kvalitu komunikace, schopnost se učit, silné a slabé stránky kognitivních funkcí, schopnost spolupráce dítěte, zjišťujeme potřebu kompenzačních pomůcek. Tyto znalosti jsou důležité pro porozumění chování dítěte a jeho rozvoj.
Komunikace
Děti s těžkým kombinovaným postižením obvykle nemohou komunikovat mluvenou řečí vůbec, či jen v omezené míře. Potřeba dorozumívat se s ostatními tím však není nijak zmenšena a je stejně naléhavá jako u kteréhokoliv člověka. Proto hledáme náhradní způsoby, kterými by tito lidé mohli vyjádřit to, co se obvykle vyjadřuje mluvenou řečí a mohli tak aktivně ovlivňovat svůj život, své okolí a dále se rozvíjet. Snažíme se využívat náhradní způsoby komunikace, specializované PC programy, komunikátory, které jsou mnohdy hlavním prostředníkem v komunikaci s okolím, pomocníkem při vzdělávání dětí, rozvoji smyslového vnímání, paměťových a komunikačních schopností.
Bazální stimulace
Děti s velmi těžkým kombinovaným postižením jsou často již od narození vystaveny izolaci a deprivaci. Trpí nedostatkem podnětů, mají omezené kognitivní, sociální a emocionální schopnosti a nachází se ve stavu extrémně redukovaných aktivit. Jsou nuceny omezit se jen na nejelementárnější životní výkony, které jsou často spojeny pouze s jejich vlastním tělem. Svět kolem nich téměř neexistuje, děti nemohou vyvíjet žádné kontakty s okolím, a naopak svět je není schopen přiměřeně akceptovat. Pomocí technik bazální stimulace lze dosáhnout alespoň částečně otevření této individuální izolace a zlepšit vnímání dětí.
Do terapie Ergobasic jsou zařazeny tyto prvky bazální stimulace:
- Somatická stimulace– umožňuje vnímat vlastní tělo a jeho hranice. Provádí se masáže těla, polohování, dechová rehabilitace. Základem této stimulace je dotek – cílený a očekávaný, jistý a přiměřeně intenzivní. Prostřednictvím kladně přijímaných doteků dochází k navázání komunikace a otevírají se další možnosti vzdělávání dětí s kombinovanými vadami.
- Vestibulární stimulace– se zaměřuje na prostorovou orientaci a na uvědomování si změny polohy a pohybu v prostoru. Přiměřený vestibulární podnět působí na stabilitu držení těla, normalizuje tonus, zklidňuje. V praxi jde o pomalé kolébavé pohyby podél a napříč osou těla, pohyby na terapeutickém válci nebo míči. Uplatňují se zde rotační, lineární a statické polohy hlavy, mobilizační techniky.
- Vibrační stimulace– ta umožňuje vnímání podnětů prostřednictvím kostry. Kostra je u dětí s kombinovanými vadami cíleně zasažena dotykem a tlakem jen zřídka. Použití vibrace po délce těla navodí intenzivní pocit v nosných částech a kloubech. Všechny tyto zkušenosti zdravý člověk získává během motorického vývoje, tj. při stání, chůzi a uchovává si je v paměti. Malé dítě se plazí, leze, utíká a skáče, naráží a získává tak povědomí o odporu podlahy proti tělu, o vibraci, o měnící se zátěži. Kombinované postižení však toto dítěti neumožňuje, monotónní pozice vleže nebo vsedě vede spíše k navykání si na toto patologické dráždění, než k lepšímu vnímání vlastního těla. K vibracím a ke chvění dochází při mluveném slovu, ale také zpíváním, dupáním a klepáním. Provádí se manuálně nebo pomocí různých pomůcek, hraček. Vibracemi je možno také ovlivnit dýchání ve smyslu prohloubení nebo rytmizace dechu.
- Chuťová a čichová stimulace – somatická stimulace obličeje, uvolnění svalového napětí, vnímání chutí, známých vůní a pachů – vyvolávají vzpomínky.
- Sluchová a zraková stimulace– je nástrojem pro poslech různých oblíbených nebo známých zvuků. Kombinujeme sluchové stimuly s pohybem nebo dotykem. Zrakové podněty umožňují vnímání světla a tmy, obrysů, vlastních částí těla, vnímání okolí, vnímání zřetelných kontur, základních barev, předmětů a obrázků.
- Taktilně-haptická stimulace– je zaměřena na používání známých a oblíbených předmětů. Vkládání zajímavých předmětů do dlaní pomocí asistovaného úchopu, poznávání odlišných materiálů a povrchů.
Cíl terapie
Rozvíjet vlastní identitu dítěte, umožnit navázat komunikaci s okolím, zlepšit orientaci v prostoru a čase, schopnost adaptace, zlepšit kvalitu vnímání, pozornosti, soustředění, schopnosti nápodoby, zlepšení schopnosti se učit, zlepšit porozumění řeči, motivaci k učení, navodit spolupráci s dítětem, naučit se využívat alternativní komunikaci k primární stimulaci, nácviku akce a reakce, zahájení cílevědomé aktivity, schopnosti získávat a fixovat znalosti.
