50.-60. léta - nalezení minerálních zdrojů
Lázeňství, využívající unikátní jodobromovou solanku, se v oblasti Ostravska začalo rozvíjet už v polovině 19. století. Na přelomu 50. a 60. let minulého století proběhl na celém území Ostravského kamenouhelného revíru rozsáhlý geologický průzkum, při němž se uskutečnilo také několik hlubinných vrtů v okolí Polanky, Staré Bělé a Jistebníku. Vrty odhalily v hloubce 300 až 400 m rozsáhlá ložiska sedimentů nasycených vodou. Rozbor ukázal, že voda, která je pozůstatkem miocenního moře z období třetihor, obsahuje velké množství minerálů, především jódu a brómu, v množství až 52 mg na litr, což je největší koncentrace v Evropě.
80. léta – investiční záměr, projektová příprava výstavby lázní
V tomto období zpracovával ateliér AT6 ostravského Stavoprojektu investiční záměr pro přípravu výstavby lázeňského komplexu pro vybranou lokalitu Klimkovice – Hýlov. Zpracováním urbanistického řešení území a provozně dispozičního návrhu byl pověřen vedoucí ateliéru AT6 Ing. arch. Zdeněk Kupka.
Vzhledem ke kapacitní přetíženosti zmíněného ateliéru, bylo rozhodnuto ředitelem Stavoprojektu Ing. arch. Miloslavem Čtvrtníčkem, že "Úvodní projekt" bude zpracovávat ateliér AT7 v Opavě. Zpracování úvodního projektu bylo svěřeno architektonické skupině, kterou vedl Ing. arch. Josef Macháček a Ing. arch. Erhard Jarosch. Na této části projektu se podíleli i někteří specialisté z ateliéru AT6, kteří zpracovali podklady s konceptem architektonického záměru z pera Ing. arch. Zdeňka Kupky. S koncem roku 1989 se blížil i konec realizace a přípravy lázeňského areálu na lokalitě Klimkovice - Hýlov.
90. léta – oživení myšlenky s příchodem nového mecenáše
V roce 1990 se myšlenkou realizovat lázeňský areál v Klimkovicích - Hýlově začala zabývat Česká státní pojišťovna Praha. V druhé polovině roku 1991 proběhlo výběrové řízení na zastupujícího investora na ředitelství rehabilitačního ústavu v Karviné, který měl zajistit nově přípravu výstavby lázeňského areálu a opět oživit reálnost této myšlenky.
Výběrové řízení vyhrála firma Loko ateliér Ostrava. Následně probíhala mnohá jednání v Ostravě a také v Brně, kde zástupci České pojišťovny a.s. potvrdili nově vzniklý právní subjekt - Slezskou projektovou společnost, spol. s r.o. OPAVA (nástupnická organizace AT7 opavského ateliéru) ve funkci generálního projektanta stavby.
Na podzim roku 1991 byli v Brně představeni zástupci zhotovitelů lázeňského areálu, kterými byli fy Švarc Praha pro realizaci areálu dospělých a Pozemní stavby a.s. Zlín pro realizaci dětského areálu včetně veškeré související infrastruktury, tj. jímacích vrtů detritových vod, přívod jodobromových vod do vodojemů v areálu, zdroj tepla, a ostatní související objekty.
Česká pojišťovna a.s. požadovala, aby v rámci projekční přípravy byla provedena revize architektonického výrazu lázní a aby jejich architektura byla nadčasová a neobvyklá pro danou dobu vzniku lázeňského areálu.
Architektonický návrh komplexu areálu dospělých zpracoval Ing. arch. Vladimír Gleich z Prahy, kolonádu, restauraci a stravování provozně upravil do současné podoby Ing. arch. Jaroslav Vítek ze Zdravoprojektu Bratislava.
Architektonický návrh léčebny dětí upravil a zpracoval Ing. arch. Leinert z projekční složky Pozemních staveb a.s. Zlín. Po odsouhlasení zástupci České pojišťovny a kladném stanovisku generálního projektanta byla zahájena nová příprava projektové dokumentace lázeňského areálu, která vznikala téměř za pochodu, a to jak ve Zlíně, tak v Třebíči (ubytovací komplex dospělých), v Bratislavě na Zdravoprojektu (rehabilitační komplex) i v opavském ateliéru Slezské projektové společnosti, která projektovala stravovací komplex s kolonádou a společenský sál se zázemím.
Význam roku 1991 pro lázeňský areál - zahájení výstavby
Jak již bylo zmíněno výše, začala s koncem roku příprava nové projektové dokumentace, která byla ve velké časové nevýhodě, protože dne 05. 12. 1991 byla slavnostně zahájena stavba lázeňského areálu poklepem základního kamene. Projektová dokumentace byla zpracovávána v souladu se schválenými novými architektonickými návrhy, které jsou na danou dobu vzniku skutečným unikátem komplexu lázeňských budov.
Jedná se především o odvážný, nadčasový a neobvyklý návrh areálu dospělých od Ing. arch. Gleicha a také areálu dětí od Ing. arch. Leinerta. (spolupráce Ing. arch Jarosch). Návrh interiérů, atypických svítidel na kolonádě, aj. v areálu léčebny dospělých byl z péra manž. architektů Hořínkových.
1994 – slavnostní otevření lázní
V krásném lesnatém prostředí na úpatí Nízkého Jeseníku se nová Jodová sanatoria Klimkovice slavnostně otevírala 18. července roku 1994. Program tehdy zakončilo Pěvecké sdružení města Klimkovice kantátou Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Při posledních taktech skladby vytryskla na kolonádě voda z impozantní, skleněné, …. metrů vysoké fontány. První pacienti do lázní přijeli ve středu 27. července 1994.
2001 – současnost
V roce 2001 se Sanatoria Klimkovice osamostatnila. Od té doby poskytují rehabilitačně-lázeňské služby jako nestátní zdravotnické zařízení, jejichž součástí je jediná dětská léčebna pohybových potíží v České republice, která využívá jodobromovou minerální vodu.
Architektura
Klimkovické lázně jsou unikátním komplexem moderních budov s velkorysou kolonádou, netypicky umístěnou ve vnitřních prostorách hlavní budovy.
Neobvyklé a odvážné architektonické řešení do dneška vyvolává zcela rozporuplné reakce odborné i laické veřejnosti, od těch nadšeně pozitivních, až po výrazně negativní. Podle profesora výtvarného umění Borise Jirků, který se mimo jiné specializuje také na výtvarné realizace v architektuře, je to důkaz, že architekt odvedl vynikající práci. Jirků při své návštěvě Klimkovic v roce 2011 označil lázně za architektonickou perlu.
„Když jsem projížděl do kopce od Klimkovic, náhle se přede mnou rozestoupila podzimní bílá mlha a já jsem uviděl "pohádkov". Podivuhodné stavby plné křivek, barev, tvarů. Dokonce na střeše je část důlního kola. Zblízka už to nebyly domky, ale městečko. Jako na nábřeží v Praze je secesní dům, který nemá dvě stejná okna, tak v Klimkovicích nemají stejná nejen okna, ale ani barvu, ani zeď. Střecha se vlní proti obloze, vížka připomíná broušený drahokam. Velké pospojované koráby se vznáší nad údolím a léčí poutníky a unavené hledající. A to vše se nachází na návrší obklopeném dubovými lesy se skrytými dřevěnými plastikami,“ komentoval výraznou architekturu Sanatorií Klimkovice Boris Jirků.
